Zaslouží si ženy mužské platy?
Proč dochází k platové diskriminaci žen? Podle autora příspěvku publikovaného v časopisu Sedm za to mohou především tři atributy: předsudky, mateřství a málo ostré lokty. Ženy se totiž často podceňují a obvykle postrádají mužské sebevědomí nutné k tomu, aby si na vstupním pohovoru samy dokázaly říci o vyšší plat než jaký jim společnost nabízí. Socioložka Jiřina Šiklová říká, že zaměstnavatelé při přijímání pracovníků a jejich hodnocení navíc mužům automaticky přisuzují roli živitele rodiny, proto jim poskytnou finančně více.
Podle údajů Českého statistického úřadu lze říci, že muži berou za srovnatelnou práci o 20 až 25 procent vyšší mzdu. V rámci jedné firmy pak na stejné pozici činí rozdíl 10 procent.
Při stanovování mzdy se navíc ženy stávají "obětí na druhou", neboť společnost od nich žádá, aby v první řadě plnily svou "biologickou úlohu", tedy věnovaly se péči o děti a rodinu ...
Pokud tomuto tradičnímu pojetí ženské role podlehnou, jsou za to perzekuovány v zaměstnání kritikou, že v práci netráví tolik času a nejsou ochotny dělat přesčasy. Právě proto se většina zaměstnavatelů automaticky rozhodne pro to, že ženám přisoudí nižší plat.
Musíš studovat, jedině tak najdeš dobrou práci, slýcháva-li jsme od dětství. Zdá se však, že v případě žen to neplatí - čím vyššího vzdělání dosáhnou, tím více jsou v porovnání s muži znevýhodněny. Nejmarkantnější jsou přitom rozdíly u vysokoškolaček pracujících v soukromém sektoru, právě proto, že se zde odměna neřídí podle platových tříd.
Podobná úměra se ovšem netýká jen výplatní pásky, ale i šéfovských pozic. Žena se na vrcholové místo ve firmě dostává podstatně hůře, jako vedoucí pracovnice je navíc finančně hodnocena jinak, než kdyby stejnou pozici zastával muž.
Příkladem platového zrovnoprávnění může být tenisový turnaj Wimbledon, kde ženám i mužům náleží v případě vítězství stejná odměna. A to i přesto, že tenistky stráví na kurtu kratší dobu než tenisté. To se ovšem s prací žen nedá srovnávat, protože v řadě profesí tráví ženy i muži stejný čas.
Jak to mají v zahraničí
- Průměrná britská manažerka velké firmy pracuje 57 hodin týdně a vydělává 60 tisíc liber ročně (asi xxx korun). Její mužský kolega bývá v práci o 2 hodiny týdně méně a jeho roční plat dosahuje téměř 75 tisíc liber. Rozdíl se ale rok od roku snižuje, což některým mužům paradoxně přináší pocit, že jsou při meziročním zvyšování platu diskriminováni.
- V EU ženy vydělávají zhruba o 15 procent méně, nicméně v některých zemích, kde vlády aktivně prosazují politiku rovnosti (např. Finsko, Švédsko), je situace jiná. Portugalské ženy pracující ve veřejném sektoru pobírají přibližně o 8 procent více než jejich kolegové. V plusu jsou vůči svým protějškům také Italky.
- Nejvyšší rozdíly mezi platy žen a mužů v rámci EU vykazují Kypr (25 %), Estonsko (24 %), Slovensko a Německo (oba 23 %). Česká republika zastává s 19 procenty sedmou příčku. Naopak nejmenší rozdíly jsou na Maltě (4 %) a v Itálii (6 %).
