ženy a média

Rok 2007 vyhlásila Evropská unie rokem rovných příležitostí. Týká se rovnosti příležitostí mužů a žen právě tak jako postavení lidí se zdravotním postižením, starších osob nebo příslušníků menšin. Jedním z jeho cílů je zvýšit obecné povědomí o překážkách, které musejí mnozí z těchto lidí překonávat. Snažíme se však také šířit informace o tom, jaká mají lidé práva a jak se mohou bránit případné diskriminaci. 

Protože jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi velké rozdíly, rozdělila jim Evropská komise finanční prostředky a nechala na nich samotných, jaké akce a projekty budou během Evropského roku dělat. V ČR byl Evropský rok zahájen 2. dubna prezentací jednotlivých projektů. Byly velmi zajímavé a mnohdy i vtipné.
Velmi se mi líbil například televizní šot s ještě nenarozeným dítětem na ultrazvuku. Lékař říká: "Milí rodiče, obávám se, že vaše dítě může mít problémy s uplatněním na trhu práce. Bude také mít větší riziko, že se stane obětí násilí." "Proboha, co tomu dítěti je?" "Budete mít holčičku."

Česká společnost má velký kus práce ještě před sebou. Musíme často trpělivě vysvětlovat, že nám nejde o to, aby se pro někoho vytvářela zvláštní práva nebo aby se bránilo zdravé soutěži. Jistě, ve svobodné společnosti musí existovat soutěž - ale musí být férová. Nemůže ty méně úspěšné drtit. Nesmějí se stávat navždy poraženými, nesmí být ohrožena jejich lidská důstojnost. A už vůbec nesmějí o úspěšnosti rozhodovat odstranitelné překážky nebo dokonce předsudky. O předsudcích totiž v plné míře platí známý aforismus amerického hráče baseballu Yogiho Berry: "Problém není nikdy v tom, co nevíme. Problém je v tom, co si myslíme, že víme."

Jde nám tedy o to, abychom přispěli k rovnosti příležitostí těch, kdo startují z úplně jiné startovní čáry než většina z nás. Někdy je nutné podpořit rovnost příležitostí zvláštními zákony, protože někteří z nás musejí překonávat zvlášť obtížné překážky. Nejde o zvýhodňování, ale o odstraňování překážek. Nikdo přece nesmí být občanem druhé nebo třetí kategorie.

Jsou ovšem mezi námi lidé, kteří nemohou pracovat, protože jim to neumožňují zdravotní stav, postižení nebo věk. I oni však představují důležitou součást společnosti. Mají jiný pohled na svět, jiné zkušenosti - obohacují nás jinak než finančně. A mají také stejné právo na lidskou důstojnost jako ostatní. Člověk přece není tažné zvíře!

(Vladimír Špidla, Metro)