Kdo může za nedostatek žen v reklamní průmyslu? No přece ženy samy!
Týdeník Marketing & Media se poslední dobou hojně věnuje tematice ženy a reklama. Také ve vydání z pondělí 23.7.2007 publikuje text na téma "proč je tak málo žen v reklamní branži."
Autorka tohoto příspěvku, Martina Trymlová, však při analyzování reklamní branže z pohledu žen směšuje více věcí dohromady, to když například uvádí, že za jejich nízkým zastoupením stojí především nechuť žen samotných. Vzápětí si však toto tvrzení sama vyvrací, neboť prezentuje názor citovaných žen z reklamní branže, jež se shodují na tom, že rozhodně nejde o snadnou záležitost.
Když musí zvítězit rozum
"Těch, které by měly vůli a schopnost spojit mateřskou roli s vedoucí rolí, ať již na pozici kreativní ředitelky či ředitelky celé agentury, je však nápadně málo. Že je to řehole, přiznávají ´matky´ Roxana Pfeffermannová, šéfka produkčního oddělení pro TV/rádio v agentuře McCann-Erickson, a kreativní ředitelka Leagas Delaney Tereza Svěráková, která ironicky dodává, že ´rozumná ženská se do něčeho takového nepustí´.
Proč se asi "rozumná ženská do něčeho takového nepustí"? Z celé řady důvodů. Existují profese, při nichž je skloubení kariéry s mateřstvím jednodušší, to však rozhodně není případ reklamního průmyslu. Už jenom proto, že reklamní branže staví na každodenním kontaktu s klienty, čas zde přitom hraje obrovskou roli. Jen stěží se může žena jen tak vzdálit z jednání o nové strategii, aby mohla dítě nakrmit, případně se takového jednání vůbec nezúčastnit, je-li dítě nemocné.
Jistě, vzhledem k vysokým platům v reklamní branži většinou tyto ženy nemusí řešit problémy s nedostatkem financí, což znamená, že pořízení chůvy nemusí být zase tak velký problém, nepodaří-li se dítě umístit do jeslí či školky a prarodiče svou pomoc nenabízejí. Úspěšné ženy však často přiznávají, že při takovém rozhodování sehrávají obrovský vnitřní boj. Přestože nepatří mezi ty, které by obětovaly kariéru a rozhodly se, že stráví s dítětem v rámci mateřské a rodičovské dovolené maximální možnou dobu, výčitkám, že dělají něco špatně a že se dítěti věnují málo, se obvykle nevyhnou.
Navíc je to společnost jako celek, často navíc bezprostřední okolí, které dávají ženě-matce najevo, že opětovným (a rychlým) zapojením do pracovního procesu dělá něco nestandardního a tudíž i špatného.
Reklamní branže: Více negativ než pozitiv
Tyto profese navíc nemají pevně nastavenou pracovní dobu, když vrcholí přípravy s novou kampaní, jede se bez časového omezení. A to je další velký problém, kterému pracující matky musí čelit. Autorka textu navíc přichází ještě s dalšími negativy.
"Američanky jsou již menší optimistky, neboť i když zvládají skloubit náročnou profesi s rodinou, stále jsou pozadu: aby se mohly večer vrátit ke svým ratolestem, jedou v práci naplno. A pak nezbývá čas na obědy a večerní drinky, kde se přece také ´dělá byznys´."
Teď už zbývá jen zmínit slovo nedůvěra ... té musí žena-matka čelit nejen od ostatních kolegů a kolegyň, ale především ze strany klientů. A to v souvislosti s tím, zda se může plně soustředit na svou práci a zvládat ji ... a rázem vidíme, že rozhodnout se pro mateřství a práci rozhodně není snadnou záležitostí.
Vystoupit z rozjetého vlaku? Těžké ...
Mnozí obvykle namítnou, že dnes se může žena svobodně rozhodnout (kariéra, nebo dítě, případně obojí), tak proč se potom tolik diví? Samotné rozhodnutí a jeho převedení do praxe - to jsou ale dvě zcela odlišné věci.
Před padesáti lety sice ženy také mohly například studovat, společenský tlak je ale obvykle dohnal k tomu, že bezprostředně po ukončení studií se staly na plný úvazek matkami v domácnosti (některé už dokonce během studia). V tomto ohledu lze tedy spatřovat obrovský společenský posun.
Jenže právě tyto ženy nemusely řešit, jak těžké je vystoupit z rozjetého kariérního vlaku a na pár let se vzdát toho, co tak těžce budovaly. Jednoduše proto, že něco takového vůbec neznaly - prostě neměly možnost "to zažít". Nehledě na to, že konkurenční prostředí, co do pracovní síly, bylo také nesrovnatelné. Vždyť kvalitní člověk se dnes hledá poměrně snadno, k tomu se objevují stále nové informace a jednotlivé obory se neskutečně rychle vyvíjejí a dále mění. Konkrétně v reklamním průmyslu je navíc důležité neustále sledovat konkurenci a stále bojovat o nové i stávající klienty. Kdo však tento vývoj zaspí, má smůlu.
Faulování do vlastních řad
Zmiňovaný text o nedostatku žen v reklamním průmyslu přináší ještě jeden zajímavý poznatek, který lze označit jako za "faulování do vlastních řad". Jedna z citovaných žen, kreativní ředitelka reklamní agentury Leagas Delaney Tereza Svěráková, uvádí následující:
"Že dělám tuto práci, je má svobodná volba, proto se ji snažím dělat naplno. Kdybych ji kvůli rodině přestala zvládat, je to můj problém."
Ano, zaměstnavatele nemusí zajímat fakt, že žena už nemůže vykonávat svou práci tak, jako tomu bylo předtím, než se stala matkou. Proč by se o to také staral, když samotná žena mu dává tak silný argument. Žena/ženy se pak v takovém případě diskriminují samy.
České ženy navíc obvykle volí extrémy - buď se na čas (nebo na pořád) kariéry vzdají, nebo se na plný uvázek uváží v domácnosti. To je také jeden z důvodů, proč tuzemská pracovní sféra ještě jako standard nenabízí částečné úvazky a/nebo práci z domova. Přitom podle posledního průzkumu mezi personálními agenturami se zájem o zkrácenou pracovní domu stále zvyšuje, a to dokonce několikanásobně více, než jsou zaměstnavatelé ochotni připustit. Možnost externí spolupráce s firmou po dobu rodičovské dovolené by pracujícím ženám i mužům mnohé usnadnila, jednotlivé společnosti jsou ale k tomuto kroku stále spíše skeptické.
V zahraničí už to pochopili
Příspěvek pak dále poukazuje na rozdíly ve vnímání žen, které přišly do ČR ze zahraničí nebo pracují v zahraničních reklamních agenturách. Na jejich výrocích lze dokreslit fakt, že česká společnost se v mnoha ohledech s tou západní stále nedá srovnávat, zejména co se týká postavení žen.
Například v německé reklamní agentuře Saatchi & Saatchi "zkouší zavést cosi na způsob ISO 9000 - pro rovnováhu profesního a rodinného života u svých zaměstnanců."
Klára Zelenková
Zdroj: "Emancipace po našem", Marketing & Media, Martina Trymlová, 23.7.2007, s. 15
Seminare pro zeny
(Seminare pro zeny, 20. 2. 2009 23:31)