ženy a média

Reportáž z března 2006 zkoumala „všední den ženy, která se naplno věnuje péči o svou rodinu“. [5] Autorka při popisu nepoužívala tradiční stereotyp, že práce v domácnosti jsou podřadnou záležitostí, jež navíc náleží pouze ženám, naopak do tématu zapojila obě pohlaví, když například užila spojení “jak se žije rodičům“ nebo „odborníci spočítali, že ženy a muži (…)“. Právě tento způsob zpracování tematiky je z pohledu rovnosti pohlaví zásadní. Novinářka navíc poukazovala na skutečnost, že spojení „mateřská/rodičovská dovolená“ ve skutečnosti nemá s relaxací nic společného: Celodenní práci ženy a všechny činnosti, jež musí zvládnout, označovala za „tvrdou práci bez časového omezení vykonávanou takřka zadarmo“. Stejnou tematikou se zabýval také text uveřejněný o měsíc dříve v příloze Víkend, který srovnával běžný pracovní den řídícího pracovníka (muže) a ženy v domácnosti. Ve srovnání s tím předchozím je patrný odlišný přístup k dané problematice. Oba články současně vyvracejí mýty o tom, že domácí práce jsou pro ženy oddychem, rozdíly jsou ovšem patrné při užívání jazyka. Zatímco první text označuje ženu rodově správným pojmem taxikářka (odpovědnost za péči o rodinu přisuzuje oběma pohlavím), ten druhý činí z ženy šoféra (navíc zmiňuje tradiční rozdělení rolí v české společnosti / domácnosti).

Text uveřejněný v dubnu 2006 uvádí statistické údaje, které poukazují na rozdíly v životech mužů a žen. Zaměřuje se také na průměrný počet odpracovaných hodin.  Z tohoto údaje lze (částečně) odpovědět na otázku, proč ženy nemohou pobírat plat ve stejné výši jako muži – v zaměstnání totiž v průměru stráví méně hodin.

"Zatímco ženy stráví v práci průměrně 36 hodin týdně a pak spěchají domů postarat se o rodinu, muži tráví v práci 41 hodin týdně. I proto si ženy měsíčně vydělají o 3700 korun méně." [6]

Nejrozsáhleji je platová nerovnost zpracována v ekonomické rubrice v září 2006. Na texty odkazuje upoutávka na titulní straně: „Muži versus ženy. Proč se tak liší jejich mzdy?“ Komunikáty přepisují výsledky průzkumu organizace Gender Studies o tom, jak firmy vycházejí vstříc svým zaměstnankyním. Přitom poukazují na rozdíly v personální politice menších a větších firem.

"To, že ženy pracují na hůře placených místech a vydělávají až o čtvrtinu méně než muži na stejných funkcích, malé firmy nepálí. Nesnaží se ani pomáhat svým zaměstnankyním sladit rodinu a práci a drží se stereotypů o rozdělení platů a profesí na mužské a ženské. (…) Zástupci firem se shodují na tom, že ženy jsou v práci znevýhodněny při náboru, v platovém vyjednávání i kariérním postupu. (…) Z průzkumu mezi firemními personalisty vyplynulo, že zásadní průlom v chování k ženám mívá proniknutí první ženy do typicky mužského kolektivu." [7]

S platovou diskriminací souvisí otázka rovných příležitostí a kvót ve firmách – je pokládána prakticky všem ženám působícím ve vrcholových pozicích, stává se stěžejní také v rámci seriálu „Kariéra v. Rodina“. Pojem diskriminace se na stránkách deníku objevuje ještě v jiné souvislosti, a sice s případem Marie Čauševićové. MF DNES informuje o případu ženy, která jako první Češka zažalovala zaměstnavatele kvůli diskriminaci pohlaví. Komunikáty upozorňují na netradiční soudní spor, jehož výsledek může být pro českou veřejnost průlomový, a zároveň na skutečnost, že jde o profesně zkušenou ženu, která se nebojí ozvat, jsou-li porušena její práva.

Úspěšných žen si dále všímá např. text „Šéfky hledají schopné manžely“ [8], jenž čtenářky a čtenáře seznamuje s nástrahami, kterým musí ženy toužící po pracovním uplatnění čelit, a upozorňuje na rozpor mezi vnímáním mužské a ženské kariéry. Součástí je anketa zkoumající názory úspěšných manažerek. Komunikát tak není pouhým textem, který se zaměřuje na nerovnoprávnost a diskriminaci, ale též odpovídá požadavku na zvýšenou informovat o úspěšných ženách. Přitom používá symboliku typickou spíše pro zobrazování mužského pohlaví (tedy manželka se stará o domácnost, aby se muž mohl věnovat kariéře). Stejně tak text z 23.10.2006 poukazuje na to, že úspěšných žen stále přibývá.

"Vyslat manažera do zahraničí už dnes neznamená, že jde vždy jen o muže. Čerstvý průzkum společnosti Mercer u více než stovky nadnárodních firem ukazuje, že ve světě rychle přibývá vyslaných žen. V Evropě se za posledních pět let jejich počty zdvojnásobily. Na rozdíl od mužů ale většinou míří do ciziny samy, bez doprovodu rodiny." [9]

Domácí a zahraniční zpravodajství: Rozdíly ve zpracování

Analýza obsahové stránky textů referujících o úspěšných ženách odhalila rozdíly ve vnímání typicky mužského a ženského světa z pohledu domácích a zahraničních zpráv. Političky, prezidentky, ředitelky společností a manažerky působící v zahraničí jsou v rámci MF DNES prezentovány podstatně častěji než jejich české protějšky. Novináři a novinářky se navíc vždy zajímají výhradně o jejich profesi a kariéru (proto se také více objevují v různých seriálech a speciálech), přitom je nezobrazují za použití tradičních stereotypů. To souvisí s tím, že většina informací a textů je přebírána ze zahraničních zdrojů, kde se již úspěšné ženy prezentují se stejnou samozřejmostí, jako úspěšní muži.

"Padesátiletá manažerka indického původu Indra Nooyi se od října stane šéfkou druhé největší nápojové firmy na světě PepsiCo. Stává se tak nejdůležitější manažerkou světa." [10]

Naproti tomu zahraniční manažerky působící v ČR se tradičním otázkám nevyhnou. Například autorky textů publikovaných v seriálu ekonomické rubriky
„Z první ruky“ zpovídají šéfky dvou zahraničních firem. Oba texty se sice zajímají o profesní stránku, přesto je však z úryvků patrné, že na jejich úspěch nazírají poněkud skepticky – ženám neodpouští, že jsou ženy. Podstatně více se soustředí na to, jakým způsobem se na pozice dostaly, zajímají se o skloubení práce a partnerského života, z položených otázek je patrné, že ženy doslova nutí k tomu, aby samy a často hovořily o obtížnostech, kterým musí při kariérním postupu ženské pohlaví čelit.

Novinářka označuje ředitelku firmy Henkel za „praktickou ženu“ proto, že dokáže zasvěceně hovořit o produktech, které společnost nabízí. To ale vyplývá z logiky věci, žena pouze propaguje výrobky a firmu. Stejně tak v druhém případě autorka zdůrazňuje, že manažerka na dané pozici „překvapivě nahradila“ kolegu-muže.

"Šéfka české pobočky výrobce pracích prášků a kosmetiky Birgit Rechbergerová je praktická žena. Když vypráví o svém byznysu, dozvíte se, proč jsou lepší tekuté prací prášky než sypké a že ve výběru aviváží jsme studenější než Němci, protože kupujeme severské vůně, zatímco sousední země květinové." [11]

"Slovo ´výzva´ znamená v manažerském slovníku obvykle eufemismus pro ´průšvih´. Když ho používá mladá manažerka, která překvapivě nahradila v čele jedné z největších domácích firem svého předchůdce, jde spíše o „velký průšvih“. [12]

Zejména textům informujícím o prezidentkách a šéfkách nadnárodních firem nelze upřít snahy o osvětu a tendence upozorňovat na to, že zahraniční společnost se s novodobým rozdělením rolí již vyrovnala. Může však docházet k tomu, že čtenářky se (spíše než čtenáři), s těmito ženami neztotožní, například z důvodu, že v ČR ještě nebyly vytvořeny podmínky pro to, aby v čele státu stanula prezidentka.

Klára Zelenková