ženy a média

Vraždy ve jménu cti, vraždy kvůli tomu, že si dívka odmítá vzít předem vybraného muže, vraždy proto, že žena dle mínění mužů "zostudila" celou rodinu - to je zvyk islámu, s jehož "realizací" se poslední dobou setkáváme také v Evropě. Muslimské ženy se stávají obětí (pro nás) nesmyslných obvinění stále častěji. Ať už je to kvůli snahám vést moderní život, emancipačním tendencím, výběru jiného partnera nebo proto, že ženy jsou znásilněny, to všechno je považováno za zostuzení rodiny. A to je prohřešek, který se dle islámského práva musí trestat.

"Vykonavateli" práva dle islámského výkladu přitom nejsou soudy nebo jiné odpovědné orgány, nýbrž mužští členové rodiny či nejbližší přátelé (nejčastěji otcové a bratři). Pomineme-li, z našeho pohledu, banální důvody, které k tomu vedou, je nemyslitelné, aby o smrti ženy (a člověka obecně) rozhodovali nejbližší členové rodiny a přitom za své činy zůstali nepotrestáni.

Když nikdo nepomůže ... 

Muslimské ženy se proti těmto obviněním nemohou prakticky vůbec bránit, zásady islámu musí respektovat, to je součástí jejich výchovy. Proto jsou často pod tlakem událostí donuceny spáchat sebevraždu - situaci tak nakonec vyřeší samy. V opačném případě jsou ukamenovány, uškrceny či jinak chladnokrevně zavražděny. A to vše za to, že poškodily "dobré jméno rodiny", za což musí nést odpovědnost. Cítit výčitky a třeba i uznat svou chybu (ač pro to není důvod), prostě nestačí, podobné činy konzervativní islám ženám neodpouští.

Naprostým paradoxem pak je "banalita" důvodů, které o smrti žen rozhodnou. Často jsou odsouzeny také za to, co objektivně nezpůsobily (pokud vůbec mohly něco z těchto důvodů způsobit) - například za to, že byly znásilněny cizincem. To se považuje za stejné zostuzení, jako kdyby iniciátorkou nějakého "zločinu" byly ony samy. Právě smrt je dle islámu to, co může rodině navrátit ztracenou čest.  

Británie: Vražda ve jménu cti

Poslední známá vražda, motivovaná zneuctěním muslimské rodiny, se stala tento týden ve Velké Británii. Dvacetiletá muslimka několikrát upozorňovala policii na to, že se jí otec chystá podle islámského práva zabít, úřad navštívila dokonce i tehdy, když už otec poprvé pokusil o vykonání násilného činu (dívka se před smrtí zachránila skokem z okna). Její případ však zůstal zcela ignorován a tak nakonec došlo k nejhoršímu. 

Jak vše začalo? Otec vybral dceři muslima, kterého ona odmítla proto, že jí předtím několikrát znásilnil a brutálně zbil. Navíc v té době už chodila s jiným mužem, který si ji chtěl vzít. Nic z toho však členy rodiny nezajímalo. Druhý pokus o bestiální vraždu nakonec vyšel, kromě otce a bratra se ho zúčastnili ještě dva pachatelé, kteří však z Británie uprchli. Otec a bratr ale za své činy budou souzeni, a to podle britského, respektive anglosaského práva.

Podle odhadů OSN je každoročně podobným způsobem zavražděno na 5000 muslimských žen. Znásilňování, zotročování, ponižování, mučení ... jsou pak další formy útlaku ženského pohlaví, a to přitom nejen muslimského původu.

(kz)