Hillary Clinton může v prezidentských volbách uspět. Musí ale zapomenout na feminismus
Vrchní velitelka
"Jednou z výzev je skutečnost, že označení "vrchní velitel" je vlastně popisem náplně zaměstnání prezidenta," upozornil Peter Hall, který vypracovává průzkumy pro demokraty, v deníku Wall Street Journal s tím, že stát v čele Spojených států znamená i v případě potřeby velet světové vojenské supervelmoci.
Senátorka Clintonová má mezi všemi ostatními kandidáty zdaleka nejvýraznější podporu mezi ženami do šedesáti let věku. Podle kritických hlasů, především z republikánského tábora, ovšem není řízení amerických vojenských sil úkol, který by Amerika byla připravena svěřit ženě.
Příznivci Clintonové oproti tomu staví dva argumenty. Zaprvé, kdo má v americké politice ze současných kandidátů za sebou takovou zkušenost jako právě Hillary Clinton? Dnes devětapadesátiletá senátorka začínala v politice jako stážistka v Senátu v polovině 70. let v době aféry Watergate. Stála u volebních úspěchů svého muže, ať už jako manželka guvernéra Arkansasu nebo prezidenta Spojených států. A za druhé, i ve své samostatné politické dráze jako senátorka si získala respekt a silné slovo. Po 11. září dokázala pro stát New York vylobbovat velké peníze, prosadila se jako jedna z nejvýraznějších zastánkyň posilování vnitřní bezpečnosti USA a od roku 2003 je členkou branného výboru Senátu.
"Hillary Clinton nabízí jinou volbu, než kterou před sebou měli Francouzi. Je uznávána jako silný a inteligentní člověk, který umí vést. Z její zkušenosti vyplývá, že je připravena provést zemi změnami jistou a pevnou rukou," prohlašuje do médií Mark Penn, hlavní stratég její kandidátské kampaně.
Okoukaná a vypočítavá?
K čemuž i oponenti připouštějí, že málokdo se dokáže v nejvyšší americké politice pohybovat tak obezřetně jako Hillary Clinton. Jenže její síla je zároveň i jejím největším problémem. Jejím nejtěžším úkolem bude přesvědčit Američany, že by i jako prezidentka Spojených států dokázala být někým jiným než tou "všem dobře známou, okoukanou Hillary".
Politicky vypočítavou a lidsky studenou, jak ji líčí různé časopisecké a knižní portréty. Starší i ty zcela aktuální, jak ukazují hned dvě nové knihy vycházející v tomto týdnu. Jedna z pera známého novináře Carla Bernsteina a druhá od reportérů New York Times. Znovu se zde probírají milostné aféry Billa Clintona i to, jak se nakonec manželství právě díky navigaci paní Hillary ze všech osobních a politických krizí vysekalo.
A opět je zde vykreslena první dáma USA, která v roce 1993 prosazovala svůj plán zdravotní reformy tak urputně a nekompromisně, že si proti sobě postavila nejen republikány, ale i demokraty v Kongresu. "Jsem nejznámější osoba, o které toho ve skutečnostnosti lidé moc nevědí," přesvědčuje Hillary Clinton s tím, že kromě zkušenosti může nabídnout i změnu. Bude to ale pro ni v každém případě plavba mezi ostrými útesy.
Když na konci minulého týdne hlasovala proti tomu, aby prezident George Bush dostal další peníze na Irák, zněl z jedné strany potlesk za to, že se konečně proti této válce rozhodně postavila. Z druhé ale bylo slyšet varování, že tím možná jen potvrdila obavy těch, podle nichž by žena v čele země byla špatnou volbou pro světové postavení a bezpečnost USA.
(Hospodářské noviny)
