Feminismus není sprosté slovo
Nevím, proč je dnes feminismus brán jako tak negativní jev, zvlášť v české společnosti. Nedávno jsem slyšela, jak říká nějaký mladík v autobuse slečně: "A ty jsi nějaká feministka? " A ona mu odpověděla skoro uraženě: "Já a feministka? Si děláš srandu, no tak to vůbec ne." Přitom feminismus není sprosté slovo, feminismus je boj za rovné šance žen, za to, že žena je člověk a stejně jako muž má svá práva. Feministkám také vděčíme za mnohé - od práv volit a rozvádět se, studovat, pracovat a vydělávat. Jenže český pohled na feminismus je především pohledem zkresleným mužskou ješitností a hloupostí (některých) mužů. Ti mluví o feministkách jako o polochlapech, chlapobabách, lesbách a starých pannách, které jsou směšné, neschopné, neženské nebo zahořklé, mají "pifku" na chlapy a takto se jim mstí. Ale o to přece vůbec nejde! Feministky jsou ženy se vším všudy, které se nechtějí ve všem vyrovnat mužům. Nestydí se za to, že jsou ženy, že jsou jiné než muži a na věci mají trochu jiný pohled, naopak jsou na to patřičně hrdé. Nevrazí mužům facku za to, že jim přidrží dveře nebo pomohou do kabátu. Jen chtějí dokázat, že my ženy umíme být nezávislé a schopné, že máme stejná práva jako muži a že nejsme pouhé stroje na plození nebo sexuální objekty. I když nám ženám už byla mnohá práva přiznána, stále se v běžném životě setkáváme s diskriminací. Například v zaměstnání při přijímacím pohovoru. Mám osobní zkušenost, že se šéfové ptají, jestli jsem vdaná a mám děti. Místo aby se ptali na to, jestli si myslím, že budu tuto práci zvládat. Už několikrát jsem byla odmítnuta se slovy, že když mám děti, tak je tu riziko, že budou hodně nemocné a já s nimi budu muset strávit spoustu času doma. Ano, máme právo pracovat a vydělávat, ale v otázce kariéry dnešní společnost stále nutí ženu se rozhodovat mezi kariérou a rodinou (s prací podprůměrnou ženiným schopnostem).
Pokud vidíte ženu ve vysoké pozici, tak spíše uplatňuje mužské vzorce chování, což nám ostatním ženám příliš nepomáhá. Takové ženy často argumentují tím, že se tak chovat musejí, jinak by s nimi chlapi brzy vymetli. Je to přesně to, čeho jsme chtěly dosáhnout? Nebo ženy, co chodí do zaměstnání a druhou směnu mají doma - úklid, vaření, praní, za ni však nejsou oceněny finančně a někdy ani dobrým slovem. V čem je tedy chyba? Feminismus by neměl být mrtvý, naopak ženy by měly na takové problémy poukazovat a řešit je. Jsou to přece matky, které především mají vychovávat své syny k úctě a lásce k ženám. Proto bych chtěla apelovat na ženy, držme při sobě, bojujme, stále je za co. A nestyďme se mužů zeptat: "A co je na feminismu špatného?"
Irena Veselská, Zlínský deník